Pojednání o rozdílech mezi Súfizmem a zednářství jdoucí k podstatě obou pojmů.
Tisk se v posledních deseti letech tak či onak nejednou dotýkal tématu
zednářství (židozednářství) a jeho role v Dějinách. Jedni se pokoušeli
přesvědčit čtenáře o tom, že bez rozhodnutí zednářské lóže s příslušnou
kompetenční úrovní a bez jejího organizačního zásahu se ve světě neodehraje
ani jedna historicky významná událost; druzí – s ještě větší zuřivostí –
dokazovali, že veškerá činnost nechvalně proslulého židozednářství se v
Rusku v posledních třech stoletích omezovala výlučně na několik hrstí
bižuterie a jiné galanterie používané členy lóží při jejich rituálech, jež jsou
navíc součástí expozice, kterou mohou naši současníci zhlédnout v Katedrále
Panny Marie Kazaňské v Petrohradě v Muzeu dějin náboženství a ateismu1
.
Téma súfismu nebylo obvykle v těchto polemikách točících se okolo
zednářství vůbec zmiňováno. Jenže v důsledku toho, že s rozpadem SSSR
Rusko přijalo roli přisluhovače Západu v jeho globálním konfliktu s národy
vyznávajícími islám, začalo do periodického a knižního tisku vycházejícího v
Rusku pronikat téma role súfích a súfismu jako společenského jevu, jehož
význam se neomezuje jen na muslimské regiony naší planety. Z publikací,
které se objevily na téma súfích a súfismu, se dá dospět k závěru, že súfismus
je v koránské regionální civilizaci analogem zednářství působícího na Západě
– v biblické regionální civilizaci – a to tím spíše, že sami zednářští autoři píší
o súfích jako o zednářích působících v historicky reálném islámu; a súfijští
autoři zase poukazují na to, že mnozí slavní západní zednáři byli súfími a
samo zednářství, že je odnoží súfismu1
. To nás přivádí k otázce, zda tento
názor na identitu zednářství a súfismu odpovídá historické realitě v minulosti
i současnosti, nebo zda na základě historické reality musíme dospět k
obsahově zcela odlišnému názoru?